Když loni v září padal Martin Roman směrem vzhůru (z funkce šéfa ČEZ do čela dozorčí rady), tvrdil premiér Nečas: Nemám důkazy, že byl ve střetu zájmů při obchodování se Škodou Plzeň. Teď ze šanonů švýcarských vyšetřovatelů vypadlo, že se Romanovo jméno vyskytovalo u bankovních účtů zahraničních firem spojených se Škodou i poté, co z ní odešel do čela ČEZ. A Jiří Leschtina v Hospodářských novinách se ptá, jak dlouho chce premiér váhat s jeho odvoláním:
Je velmi pravděpodobné, že Roman byl jednou z hlav obludného systému: společnosti s majetkovou účastí státu – ČEZ, České dráhy nebo pražský dopravní podnik, uzavíraly předražené kontrakty mimo jiné i se Škodou Plzeň, prodanou za zády státu do rukou jejích manažerů. A z těchto kšeftů za pomoci advokátů, zakládajících „průtokové“ firmy v daňových rájích, putovaly miliony zpět do rukou manažerů najatých vládou.
Jak se vynořují obrysy této obludy, ještě perverznějším než dříve se jeví její soužití s vrcholnými politiky. Za minulé pravicové vlády se „pelešila“ v žáru toskánského slunce rovnou s premiérem. Za Nečase hrála v Dubaji golf „jen“ ze šéfem rozpočtového výboru. (…)
Co je však nejhorší, že stopy po korupčním monstru snaživě zametala skupina státních žalobců v čele s Vlastimilem Rampulou. A v jednu chvíli vypouštělo mlhu i ministerstvo financí, když se odmítlo připojit k trestnímu řízení proti manažerům Mostecké uhelné. Jedině díky tomuto vyšetřování ale vyšly najevo propletence mezi Romanem a Škodovkou.
Odhalení systému, jak přes Kypr či Panenské ostrovy utajit majitele firem, ničí iluze o všemocnosti zákazu anonymních akcií. Vykutálení právníci vždy najdou cestu, jak podvodníkům zajistit anonymitu. Vykrádače veřejných peněz prostě nikdy úplně nevyhubíme. Pár jich zničíme, vyrostou další. Na čem ale musíme trvat, je důsledná likvidace politiků, kteří se s nimi zapletou.
