Ministerstvo chystá od jara povolit, aby se v nemocnicích mohlo připlácet za to, že zákrok pacientovi provede konkrétní lékař. To Martinu Zvěřinovi v Lidových novinách připadá konečně jako revoluce (!):
Zatím byly nadstandardy omezeny pouze na příplatek za technické prostředky (očkování, čočky, sádra), lidská práce je nejen v medicíně to nejdůležitější, proč by tedy neměla být ta kvalitní či žádaná náležitě oceněna. Ministra nemusíme podezírat z asociálnosti ani z toho, že by dopustil, aby ti, kteří na nadstandardy mají, odstavili od péče nemajetné. Problémy se beztak objeví, minimálně formou soudních sporů a politických podání k Ústavnímu soudu.
Kromě obecně očekávatelných jevů, tedy front na konkrétní zákrok u konkrétního operatéra (XY je na žlučníky machr), lze předvídat též větší zájem o „funkcionáře“, tedy přednosty a primáře. Kromě ocenění hmotného (které si dosud pohříchu úplatkem opatřovali mnozí, v masové míře porodníci) v podobě zasloužených peněz nad plat získá lékař též ocenění společenské. Ten, o jehož práci bude zájem, také někdy nemusí být považován kolegy za nejlepšího v oboru, ale pacienti, ti hlupáčci, to vidí často jinak, třeba špatně snášejí hrubé a asociální chování. V novém systému získají obě strany, kromě jiného nebudou muset být podílníky úplatkářství a nebude je fackovat hanba. A ti lékaři, kterým přijde neakceptovatelné za příplatek léčit každého, kdo na to má, se nemusejí účastnit.
Obálky se v českém zdravotnictví zasouvaly do kapes bílých plášťů již v dobách „rozvinuté socialistické společnosti“, v uplynulých dvaceti letech tomu bylo nejinak i přes všechen verbální boj s korupcí. Pokud nový systém bude funkční, tak alespoň trochu narovná vztah pacient-lékař a naruší představu, že ve zdravotnictví nejde o peníze.
