Martin Weiss v Lidových novinách nechce provokovat, ale není daleko od konstatování, že Maastrichtská smlouva, od jejíhož podpisu včera uplynulo dvacet let, byla chyba. Zkuste najít nějaké hledisko, z něhož by se dalo říct, že by na tom dnes Evropané bez Maastrichtu byli hůř – ptá se Weiss:
Společná evropská měna, kterou Maastrichtská smlouva ustanovila, namísto sbližování hospodářské výkonnosti odsoudila část zemí k životu ve vězení pro dlužníky bez jasné naděje na propuštění. Namísto skutečného sjednocování převládají v jednotlivých zemích diametrálně odlišné, navzájem se ignorující výklady toho, o co v krizi jde a jak z ní ven. (…)
Při zavádění jednotné měny (jejíž nutnost je sama o sobě pochybná) dostaly přednost politicky stanovené termíny před ekonomickými kritérii – v naději, že časový tlak vytvoří vlastní dynamiku, již bude ekonomická realita následovat. Ta bohužel neposlechla. (…)
Není žádnou dějinnou novinkou, že nějaká strategie, jež zdánlivě nemá alternativu, se neosvědčí. Výstavba panelákových sídlišť, chemizace zemědělství, sociální dávky jako cesta k blahobytu, nekontrolovaná imigrace, trvání na totální kriminalizaci drog – to všechno jsou případy, kdy nakonec bylo nebo bude třeba přiznat: mýlili jsme se, je na to třeba jít jinak, zkusme se znovu podívat na všechny možnosti včetně těch dosud tabuizovaných. U evropské integrace je to obzvlášť obtížné – politici jiné fráze neumějí, lobby korumpovaná eurodotacemi je mocná. Ale je třeba přestat se bát frází o tom, že jedinou alternativou k maastrichtské cestě je válka, a začít hledat humánní, demokratické alternativy.
