Představy o ministru kultury se různí. Ale jsme-li v roce 2012 a v této zemi vládne kabinet předkládající zákon o církevních restitucích, musí jím být podle Zbyňka Petráčka v Lidových novinách někdo, kdo je schopen restituční zákon srozumitelně vysvětlit, obhájit a o jeho potřebě přesvědčit publikum:
To, co ukázaly v úterý večer televizní Události a komentáře, vede k jednoznačnému závěru – Alena Hanáková při vší úctě takovým ministrem není.
Doslovný přepis jakékoliv televizní debaty umožní zesměšnit kohokoliv, ale tady nešlo o kiksy, nýbrž o úplnou nepřipravenost, minutí se tématem. Oponent, sociálnědemokratický poslanec Tejc, vyslovoval údaje podložené expertizami a čísly. Možná v tom byla demagogie, možná ta čísla šlo vyvrátit, nicméně Hanáková v tom zcela selhala. Kdo si chtěl udělat představu o restitucích z jejího vystoupení, dozvěděl se perly typu „vyvlastníme jenom vlastnictví, které je skutečně vlastnictvím“, zatímco od oponenta slyšel připravené argumenty. (…)
Někdo na její obhajobu řekne, že je v úřadě krátce a ještě nemá za sebou ani sto dnů hájení. Ale proč tedy vůbec leze do televize? Proč jí to někdo z vlády či TOP 09 neřekne předem?
S restitucemi církví prosazuje Nečasova vláda morální krok, který je zároveň největšímmajetkovým transferem od kuponové privatizace, navíc v době úspor a škrtů. Předkladatelem toho zákona je ministerstvo kultury. (…)
Má-li vláda alespoň trochu pudu sebezáchovy, musí si v tom udělat jasno. Ano, především sobě. Protože z toho, co bylo vidět a slyšet v televizi, získal člověk dost pevný pocit, že ministryně Hanáková v tom jasno nezíská.
Jana Bendová se v MF DNES snaží uvést na pravou míru řadu polopravd, pověstí, předsudků majících jedno společné: církvím prý majetek nepatřil, získaly ho bůhvíjak, vydáním lesů a polí se naruší celistvost země, protože část jejího území bude vydána cizí mocnosti – Vatikánu:
(…) Začněme lačnými spáry Vatikánu.
Tak předně, Vatikán je stát jako Česká republika. Svatý stolec, který zde sídlí, se nestane vlastníkem vrácené louky dejme tomu u Litoměřic. Pokud louku vrátí místní faře, bude vlastníkem zapsaným v katastru místní fara. Kanonické právo nekanonické právo. (…)
Méně úsměvná je další námitka: Bůhvíjak ty církve k majetku přišly?! Nikdo na světě vám nedá přesnou soupisku „jak“. Protože nikdo nemá detailní přehled o přesunu každičkého záhumenku od 9. století. Od té doby, kdy tu platilo germánské právo, jsme přece jen přeskákali hodně staletí, historických i právních zvratů. Své o tom ví i sociální demokracie. Její Lidový dům vlastnila kdysi akciovka Cíl, kterou si strana založila – jen proto, že strany nesměly mít nemovitosti. Po Listopadu ho ČSSD vysoudila a dnes v něm koumá, jak církevní majetek vložit do jakéhosi fondu. Vložila by snad ČSSD Lidový dům do fondu, z něhož by se platil provoz politických stran? Když církevní fond, proč ne i stranický? (…) Ale obecně: církve získávaly majetek díky štědrosti panovníků, z darů věřících i kajícníků, nákupem či prodejem, z dotací. Mimochodem, víme, jak náš praprapředek přišel k polím, lesům, které naše rodiny užívaly a třeba i restituovaly? (…)
A jsme u největší přestřelky v bitvě o spravedlnost. Čí je doopravdy ten majetek?
Jasná odpověď: Je církví. Jen ten majetek, kde jsou církve jako majitelé zapsány v původních pozemkových knihách, se má vracet. Co je psáno, to je dáno. (…) Posudky ze tří právnických fakult a z Ústavu státu a práva nezpochybňují církevní vlastnictví. Uznává ho i Ústavní soud.
Odpůrci se často ohánějí Josefem II. a kuratelou panovníka nad církevním majetkem. Je pravda, že Habsburkové mívali na církve pifku. Čím to však je, že státy jako třeba Slovensko či Slovinsko, s nimiž jsme úpěli pod jedním císařským majestátem, majetek církví restituovaly? Že by se jen tak vzdávaly „státních“ polí, „státních“ lesů? To jistě ne.
A koho nepřesvědčili ani naši právníci, ani zahraniční politici, mohl by se obrátit na komunisty: jejich Generální prokuratura v roce 1954 pravila, že majetek církví není socialistickým vlastnictvím, vlastnictví církví trvá a stát toliko dozírá a chrání. Jak dozíral a chránil, to jsme vídali v každém zchátralém klášteře, v každé ruině budov.
Jen pro oživení té dávné krádeže si připomeňme ještě slova komunisty Kopeckého, které citoval i Ústavní soud: My jsme vzali biskupům půdu… Teď postupně jim bereme kláštery. Zavíráme kněze. Bylo by dobré, abyste měli připravené takové černé listiny těch největších štváčů… Je co napravovat.
