Jízda začíná

Jiří Pehe v Právu doufá, že schválení přímé volby prezidenta Senátem udělalo tečku za vlnou silných emocí. Podle něj to totiž bylo svým způsobem zástupné téma, odvádějící pozornost od diskusí pro budoucnost země mnohem důležitějších:

Když už čeští zákonodárci přímou volbu nakonec zavedli, možná je načase přestat tento způsob volby démonizovat a podívat se na ni realisticky. (…)

Prezidenta volí přímo v dvacítce evropských zemí, přičemž naprostá většina z nich funguje jako standardní parlamentní demokracie, kde má hlavní slovo premiér. Je sice pravda, že český prezident zůstává nadále ústavně „neodpovědný“, což je chyba. Navíc má některé pravomoci, které ve spojení se silnějším mandátem, daným přímou volbou, z něj mohou udělat mimořádně silného hráče. (…)

Zdá se, že mnoho analytiků je traumatizováno způsobem, jakým si počíná Václav Klaus. Předpokládají, že i každý další prezident bude hledat cesty, jak expandovat svoje pravomoci i za cenu ohýbání ústavy. Což o to, Klaus se současnými pravomocemi, a navíc zvolený přímo, by byl pro standardní parlamentní demokracii noční můrou. (…)

Proti varováním, že si lidé zvolí neodpovědného populistu, zastánci přímé volby argumentovali, že není jasné, proč se jaksi automaticky předpokládá, že si občané zvolí někoho výrazně horšího, než je například průměrný senátor. Prezident bude totiž volen v podstatě stejným způsobem jako senátoři, přičemž Senát není plný ani nebezpečných populistů, ani extremistů, ani hvězd zábavního průmyslu.

Naopak, dvoukolový většinový systém má poměrně silné brzdy proti zvolení někoho takového, protože ve druhém kole se obvykle většina sjednotí za umírněnějším kandidátem. Ten navíc většinou neoslovuje jen pravicové, nebo jen levicové voliče.

Pokusme se využít pozitiva přímé volby. Především vtahuje lidi do demokratického procesu v podobě celostátního plebiscitu, přičemž nepůjde jen o osobnost, ale také o program, což je příležitost k celostátní diskusi například o důležitých zahraničněpolitických prioritách, jako je budoucnost země v EU. Odblokuje také parlamentní politiku, která byla v případě dvou posledních voleb prezidenta na měsíce paralyzována hádkami a pošpiněná dohady o korupci i zákulisním nátlaku.

Je sice přirozené, že při dosavadních zkušenostech očekává část laické i odborné veřejnosti spíše to horší, co může přímá volba přinést, ale není vůbec vyloučeno, že naopak pomůže do úřadu široce respektovanému, umírněnému a vskutku nadstranickému prezidentovi, který nebude společnost rozdělovat jako ten současný a nebude se snažit rozšiřovat své pravomoci až na hranu ústavnosti.

Přímá volba prezidenta vnese do naší politiky dosud nevídané prvky – poznamenává Martin Komárek v MF DNES. Kampaň, kterou budou muset projít kandidáti, bude tvrdá a vyzkouší jejich charaktery:

Může se stát, že ti, kdo jsou dnes považováni za favority, neobstojí a prosadí se outsider. Fandové přímé volby prezidenta zažili bolavé ráno. Ne snad, že by večer tolik oslavovali, přímá volba důvodem k bujarému plesání není. Pocity blízké kocovině však způsobila zpráva o kandidatuře nacionalistky Jany Bobošíkové.

Není pochyb, že za ní se pohrnou další typy, kterým jde o reklamu, peníze a možná prostě o zábavu. Ve volbách i ve vyspělých zemích kandidují často exotické zjevy, zejména humoristé, kteří takhle zviditelní svou branži a jsou milým oživením, dále samozvaní spasitelé světa a obchodníci, kteří zvažují, kolik jim to vynese.

Ještěže aspoň Tomio Okamura má rozum. Jako schopný podnikatel sice ví, že i negativní reklama je reklama, ale všeho moc škodí. Když jste pro smích, může to vašemu byznysu pomoci opravdu jen tehdy, když jste humorista. (…)

(…) Už je načase sbírat podpisy a politickou podporu, kampaň tu bude, než se v dnešním internetovém čase ohlédneme.    Jasno mají zatím jen dva vážní uchazeči: Jan Fischer a Karel Schwarzenberg. Bývalý premiér úřednické vlády se už vyjádřil a začíná budovat manažerský tým. Stranu zatím nechce. V jeho prospěch mluví popularita, kterou si v úřadě vydobyl. Na rozdíl od senátorů, kteří nezvolili Jana Sváčka ústavním soudcem, nevadí voličům ani Fischerova nehezká pletka s KSČ. V jeho neprospěch mluví vlastně jen jediná věc, která se také udála včera. Podporu mu vyslovil nešika Radek John, což může být smrtící úder.

Karel Schwarzenberg má už nominaci od své strany. (…) Sám však svou kandidaturu zpochybňuje: jeho šance na zvolení jsou prý pramalé, protože stojí za reformami. V tom se však může mýlit. (…) Muž, který si na vizitky píše, že je „hospodský a lesník“, dokáže zapůsobit a ani vyšší věk mu nebrání v solidních výkonech.

Ostatní kandidáti nejsou ještě jasní: hodně se mluví o Janu Švejnarovi a Miloši Zemanovi. Oba by měli slušnou šanci. Švejnar si dokázal velmi rychle získat věhlas, když se před čtyřmi lety s podporou sociální demokracie postavil Václavu Klausovi. Zaujal jednak odborností, jednak milým a přirozeným vystupováním.

Zeman je Zeman. Nikdo na jeho nezaměnitelný styl nezapomněl, i když je zalezlý v pelechu na Vysočině. Jestli po něčem tento lesní filozof smířený se životem prahne, je to právě místnůstka hradního pána. (…) A Zeman, když po něčem touží, dokáže být urputný a vynalézavý. (…)

Kampaň je jízda na horské dráze. Z favoritů dělá často chudáky a z outsiderů hvězdy. (…) V Česku není s přímou prezidentskou kampaní zatím žádná zkušenost. Jisté však je, že kandidáti budou vystupovat za sebe, budou šlapat v minovém poli a sympatie veřejnosti budou létat nahoru a dolů.           Z tohoto hlediska nejsou bez šancí ani kandidáti rozpolcené ODS, zejména Miroslava Němcová. Když opustí modrou svěrací kazajku, dokáže totiž být sympatická, charizmatická a skvěle mluví.

(…) Rozhodně se chystá velké představení, pro příznivce přímé volby v dobrém smyslu, i když mají náladu trochu zkaženou Janou Bobošíkovou. Otevřené utkání naší v bažinách kuloárů až po krk uvázlé politice nemůže škodit. Lidé budou mít komu fandit, stranám už dnes totiž mohou nadšeně fandit jen snílci nebo ti, kteří od nich berou peníze. (…)

Alexandr Mitrofanov (v Právu) si pročítal debatu o přímé volbě na Facebooku a vysledoval krátkou, povrchní charakteristiku jednotlivých kandidátů:

(…) Jan Fischer je podle takového mustru rozumný a nekonfliktní pán se solidním chováním. Jan Švejnar vystupuje jako profesor, který má pod čepicí a neudělá ostudu. Miloš Zeman je sice objímač stromů a milovník silných nápojů, zato je chytrý jako opice a veskrze lidovej. Miroslava Němcová je taková hodná ženská. Slušná. Přemysl Sobotka drobet směšný, ale jinak správný děda. Karel Schwarzenberg sice chrní, kudy chodí, zato nebude krást, jelikož to nemá zapotřebí. A Jana Bobošíková je trochu moc řízná, ale je to kočka, která každému neřádovi dokáže vyškrábat oči.

Nemám sebemenší pochybnosti, že s těmito kartami se pracovat bude a že se najde značné množství voličů, kteří kandidáty takto rádi uvidí a podle toho se rozhodnou. Jenže věřím i tomu, že další část národa – jak velká, ukáže samozřejmě až výsledek – bude přemýšlet jinak.

Poučeni vývojem politiky a používajíce hlavu budou hledat, kdo může stát za tím kterým uchazečem a co to může po případném zvolení hlavou státu znamenat. Viděno z tohoto úhlu neunikne Fischer spojení s mezinárodními bankovními kruhy, Švejnar se ocitne v objetí s USA, Schwarzenberg bude ztotožněn s EU a jinými zahraničními přáteli a Zeman s Bobošíkovou se vyloupnou jako politici blízcí Václavu Klausovi názorově i osobně.

Je to opravdu dechberoucí hádanka, jak se lidé nakonec v této volbě projeví.