Soudní verdikt katapultoval prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Františka Dohnala z čela této instituce. Okamžikem pravomocného rozhodnutí skončil ve funkci bez ohledu na skutečnost, zda mu nějaký ten „opravný prostředek“ (rozuměj soud) v budoucnu dá za pravdu. A Jiří Leschtina v Hospodářských novinách dodává: Konečně!
Kontrolor trpící ztrátou sebekontroly. (…)
Vždyť Dohnal v rozporu se zákonem nevydal poslancům dokumenty ke kontrole svého úřadu. Jaké vážnosti ale může požívat instituce odpírající oprávněným osobám to, co dnes a denně požaduje po vedení ministerstev?
Dohnal rozmetal důvěryhodnost NKÚ i jinak. Úřad pod jeho vedením porcoval veřejné zakázky, nevypisoval výběrová řízení, sjednával pochybné nájmy, falšoval služební jízdy. A prezident zatím rozdával svým věrným statisícové odměny. NKÚ tak dělal všechno, co pranýřoval na ministerstvech. Jeho kritické zprávy z kontrol jiných institucí se staly přehledem vlastních hříchů.
Za úpadek NKÚ tak Dohnal nese přímou zodpovědnost. Na ztrátě jeho nezávislosti se „pouze“ podílel. Zatímco prezident bojoval o přežití, poslanci ODS a ČSSD po vzájemných dohodách obsadili kolegium svými lidmi. Ovšem za spolupráce Dohnala, který návrhy na nové členy kolegia předkládal sněmovně. Proč ale navrhoval politické kandidáty? Prezident vysvětloval, že jiné mu poslanci neschválili. Ale to je přesně okamžik, kdy zodpovědný státník volí rezignaci – než aby působil jako zástěrka politických intrik, pomocí nichž nakonec strany NKÚ ovládly.
Dospěli jsme tak do situace, kdy nezávislá kontrola u nás přestává existovat. Antimonopolnímu úřadu už šéfuje sociální demokrat, zvolený za přispění ODS. Z čehož můžeme poměrně bezpečně předvídat, že Dohnalovým nástupcem bude občanský demokrat.
Pokud se ale pravice s levicí domluví na ovládnutí NKÚ, je ohroženo fungování demokracie. Strany tím dávají najevo, že se nehodlají hlídat, kontrola je společný nepřítel. To už jsme tady měli v době opoziční smlouvy. A ta zplodila politiky, proti nimž byl Dohnal výlupkem odvahy a ctnosti.
Pan František Dohnal se teď může soudit už jen o peníze. A o ně mu šlo především – konstatuje Martin Zvěřina v Lidových novinách:
(…) Po sedmi letech v čele úřadu může trpce bilancovat: instituce, která zásluhou Lubomíra Voleníka měla svou prestiž, poklesla na úroveň přepychové trafiky. Pan Dohnal se pral hlavně za sebe, respektive za své „důstojné“ bydlení a nárok manželky jezdit s ním na služební cesty. Případně za to, jaké dokumenty musí a nemusí ukazovat poslancům. Jestli tahle automasáž páně prezidentova ega zahrnuje otázku nějakých vyšších principů mravních, pak to pan Dohnal dokázal umně zamaskovat.
Pokud by exprezident NKÚ někdy v budoucnu uspěl a vysoudil na České republice nějaké „náhrady škody“, pak by bylo zcela na místě, aby tohoto pána (plus jeho bratry ve při) někdo zažaloval za poškození dobrého jména kontrolního úřadu. Víme, že to k naší škodě možné není, neboť poslanci mají imunitu a pan Dohnal se rád dovolával svého nezávislého postavení definovaného ústavou. (…)
Verdikt soudu posílá Františka Dohnala definitivně do penze. Jiný způsob obživy – podle Pavla Párala v MF DNES – vzhledem ke kreditu, jaký si vybudoval při výkonu funkce šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu, těžko najde. Možná by se svou kůží mohl alternovat v pavilonu hrochů v zoo:
Člověk, který měl být garantem nestrannosti a nezávislosti kontrol hospodárného chování státní správy, se sám choval značně neurvale k prostředkům, které měl jeho úřad k dispozici, a o hospodárnosti lze jen těžko mluvit. Když odmítl spolupracovat na auditu práce vlastního úřadu, zpronevěřil se nejen zákonu, ale především základním pravidlům osobní hygieny, a i kdyby mu nebylo prokázáno žádné porušení předpisů, nemá v křesle šéfa NKÚ co pohledávat. Leč vydržel tu ostudu dva roky (…).
Jeho případ však není jen o jednom vysokém a nenasytném úředníkovi. Je o celém institutu státní kontroly. (…) Věříme, že neúplatní kontroloři odhalí všechny zlodějny v kontrolovaných institucích a zloděj pak může dojít spravedlivého trestu. Asi je čas přiznat si, že tak to opravdu není a nebylo ani za jinak velmi respektovaného Lubomíra Voleníka. NKÚ je jen taková účetní firma s účetními, kteří v soukromé praxi neseženou lepší plat, kteří chodí kontrolovat cesťáky a faktury za zalévání květin. Velká pochybení demonstrovaná v mnohasetstránkových zprávách zůstávají bez důsledků. Zdaleka ne pro nevůli potrestat zloděje, ale proto, že často bývají mimo realitu. (…)
Když se tedy bude nyní hledat nový šéf úřadu, asi by bylo docela dobré rozhlížet se mezi skutečnými auditory. A podle toho i nastavit podmínky odměňování, které mohou být klidně i mnohem štědřejší než v případě Dohnala. Tento nový šéf by měl mít jasný úkol. Připravit zcela nový model státní kontroly, který zásadně obmění kontrolní týmy a který bude schopen využívat třeba i forenzní experty z privátních firem. A bude schopen skutečně kontrolovat nakládání se státním majetkem v celém rozsahu. Je to sice nejspíše jen sen, ale i ty se někdy splní a tentokrát opravdu nepůjde o dobře vyhandlovanou trafiku.
(…)
